Svůj
Svůj. Cf. Gb. Ml. II. 86., Brt. D. 165., D. Lhrg. 256. nn. Tam i odchylky. Místo svůj jiná zájmena, kdyby nastal dvojsmysl. Cf. Gb. Ml. II. 86. §. 363. 2. Nic nedbej, své dělej. Us. Na svojom býť (ani nevyhrá- vati, ani neprohrávati). Slov. Ssk. Má to své obtíže. Us. Pdl. Každému svoje se líbí. Lpř. A to na ně apoštoli svoji ruce vzlo- žili. Pass. Odchylkou: Pro mdlobu zraku mého (m. svého) jsem ji spatřiti nemohl. Skl. I. 186. — S. = s vedlejším vyzname- náním důraznosti atd. Chce vyvésti svou. Jrsk. Pospěšme po svých. Fč. Vedl stále svou. Šml. Vzal za své (umřel). Tkč. Ty koně stojí svých 300 zl. Us. Rgl. Ne v svój čas jedie a pijí. Št. N. 134. Co provozuje, jest pych a svá vůle. Wtr. exc. Cizího ne- žádám a svého nenechám Brt. exc. Svoje nohama, rukoma drž a na cudzé nečichni. Slez. Šd. — S = náležející k někomu atd. Cf Gb. Ml. II. 86. Ti jsou svoji (důvěřují si). Šml Svoji o něm nepotbachu. Alx. (Anth. I. 3. vd. 33) Lidé mají se svoji mi- lovati Št Kn š. 44. Pilat s Herodem sě smířista a jako dřieve přietelé svá bysta. Hr. rk. 245. Uhodil svůj na svého 1530. Mus. 1891 463. Cf. Hory s horami, lidé s lidmi. Val. Vck. — Svým býti. Je vždycky a celé svůj. Šml. Kdyžto můžeš sám svůj býti, neroď jinému sloužiti Ezp. 1107. Nenie tovařišný, jest kakýs sám svój. Št. Kn. š. 78.