Svůj
Svůj. Svého času označuje minulosť. Karel byl svého času zámožný muž; svým časem označuje budoucnost Ten podnik se svým časem vyplatí. Vz Kal. S. 174. Ber svoje, daj moje. Šariš. Phľd. 1895.186. Posílám Oldřicha, služebníka svého, úmysla svého spraveného (který o mém úmyslu spraven jest). Arch. XIV. 10. a j. tam. Mám svojeho do nového (cizího nepotřebuji); Každýma svého do nového (svých starostí dost). Mor. NZ. V. 543. O užívání zájmena svůj v češtině; Úchylky od pravidla o jeho užívání a výklad jich. Vz Kla. Sklad. 35—37. Dám tobě krále v prchlivosti mé (m. své). Chč. S. 85. a j. — S. Za své vzíti = 1. za své počínání, za svou vlastnost přísluš- nou (zlou) odplatu vzíti nebo 2. jako své, jako svůj úděl vzíti i. e. škodu, záhubu, konec. Ten člověk vezme jednou za své = zahyne. To město vzalo za své = bylo sbořeno, zhy- nulo atd. Všecko musí jednou vzíti za své = (pominouti). I ta mísa vzala za své = rozbila se. Kla, v Mus. til. I. 184.—185. Demades vzal potom za svý, nebo v sešlosti věku svého a na stará kolena dostal se do Vomizína a byl lidem jen k posměchu. Rosacius Rathauz nový v mě. Sušici na listě C4 (1619.). — S. Zrne (sme) svoji = příbuzní. Brt. D. II. 457.