Svůj
Svůj. Sám s. = svobodný. Baw. E. v. 1107. — Přinesla chléb, podala nůž a šla po svých. Zvon III. 362 Jakož i my od- pouštíme svým vinníkům (psali už za Kon- stantia v XVII. stol. Vz Bílý Obr. 83. ). Při- vedli ho ku svýmu (rozumu = k vědomí, k paměti, byl-li někdo v mdlobách). Hoš Pol. I. 143. — Svým časem (o budoucnosti): Všetko svojim časom, svojou mierou a na svojom mieste. Rizn. 65. Časem svým mělo kněžstvo býti obesláno; Svým časem měl tu zemi držeti její syn; By svým časem bylo ho užito; Pod výminkou nahražení časem svým; Konali kazatelský úřad ve vlastním kostele, svými časy také v jiných pražských kostelích. Tk. XI. 189., 212., 268., II. 45., 115. Pták činí vše svým časem. Kom. Did. 137. Vás časem svým v té věci opatřiti chci. Arch. XX. 252; Budou věděti co svým časem odpovědíti. Fel. 160. By se svým časem k modlitbám uprázdnil; Aby nebe déšť dalo časem svým; Časem svým stúpím k otci na nebi. Št. — svého času (o čase minulém). To pobouřilo svého času celou Prahu. Sá. Upom. 77. a j. Svého času kolo- vala v Praze trapná historka. Zl. Pr. XXII. 194. Svého času přišel Jagic k podobným vývodům. List. fil. 1905. 320.