Syneček
Syneček, čka, m., vz Syn. — S. = hoch, mládenec, junák, milec, der Junge, Bursche, Geliebte. Na Mor. Brt. Spíše sa rozlúči Du- najek s pírečkem, než sa já rozlúčim se svojím s kern Vz Nikdy. Sš. P. A byly cě (— tě) jedna macička, měla překrásného sy- nečka; Dal se mně s. do těžké nemoci; Na s-čka zavolala, křivdu jemu žalovala; Ach nadešel mne v noci sen, že můj s. jedě sem; Habe ten s. chodíval za pannó; Ach ta naše dědina, jakby guló (koulí) hodil, néni tu s-čka, co by se mně hodil; Pomyslela jsem já sobě do pole šerého, abych tam mohla spatřiti s-ka mjilýho; Kolik je klasečků v ječmenném snopečku, tolik falešností při každém s-čku; Sama sem neráda, že vojna nastala, měla sem synečka, zůstala sem sama; zůstala sem sama, jak na vodě sláma, jak ten měsiček mezi hvězdičkama; Ja už sem já ty střevíčky sedrala, co sem já od s-čka dostala; Sem s. jako vták, pomiluja nechám tak; Meč (mlč) má milá, nenaříké, ty po- těšena budeš, až ti přijde tvůj syneček, ach ty mu požaluješ; Přisedla k němu, šeptala jemu: Hezké senečko, nechoď na vojno. Sš. P. 1., 79., 113., 187., 204., 209., 267., 307., 337., 360., 384., 408., 573. (Tč.).