Synek
Synek, nka, m., vz Syn. — S. = hoch, chlapec, der Knabe, Bube, opak děvucha, das Mädchen. Na Mor. a ve Slez. Pk., Šd., Klš., Škd., Tč. Ach synku, synečku, žal mne zašel krutý. Hdk. C. 143. Hledí s-ka (oše- třuje ho). Us. Šd. Něplakaj děvečko o synka mrtvého; Daj mi, Bože, synka, co na cimbál břinká, aby mně zabřinkal stoja u okýnka. Sš. P. 80., 224. — S. = syneček. Dvanáct krav podojím, se synkem postojím, tem vdov- covým dětom nikda neuhovím ; Voda uplyně, břehy podryje, tebe si, děvuško, s. nevezme; Dybych byl sedláckým synkem, napájel bych panny vínkem; Že je mně synek milejší než jiných sto; Jsem já synek z Orešan, nemám ženy len som sám. Sš. P. 197., 300., 389., 562., 609. (Tč.). — S = cizí hoch, ein frem- der Bursche, Knabe. Čí si synku? Us. Brt. — S. == mladší tovaryš, der jüngere Geselle. Šp. — S., der Lohnjunge. Šp. — S , osob. jm.