Sytý
Sytý; syt, a o, satt. Sytu býti. V. Psi obžerní nevědí, kdy jsou syti. Br. Mám toho do syta. Dch. Do syta jsem se tomu nadíval. Us. Dch. Napláču se do sytného syta, übersatt. Slez. Šd. Najedl se do syta. Us. Najedl se do sytého syta. Mor. Než se chleba dokopali, do syta se naplakali. Sš. P. 38. Jiný hladem mře a ty dieš, že břicho jeho syto jest; Když jest člověk syt a tepl, již by měl na tom dosti mieti. Hus II. 222.. 349. Aby pátú čiesť užitku po ta sytá (= úrodná) léta shromáždil v stodoly. BO. S. pára (gesättigt). Sp. Vědomé jest, že tělo vypasené, syté a plné hotové jest k smilství. Hus I. 278. Sytého častuje. Vz Zbytečný. Lb. Sytý vody doteče. Vz Bohactvi. Lb. Syt chleba neodhoď a tepl jsa roucha (ne- odhoď). Již jsem syt; do syta se najísti, napiti, nasmáti. D. Rády by oči jedly, ale ústa nemohou (o sytých). Š.a Ž. Více bit nežli syt (vz Škola, Kára, Žák); S. hlado- vému nerozumí (nevěří); S. rozpráví o postě (Ros.); Sytá svině s věchtem hrá (o těch, kteří štěstím bujněji. Smil.); Kdo syt, ten táhne; Nesytý nepotáhne (kůň i. e. nikdo darmo nepracuje); Kaž se lačnému postiti a sytému sedláku mlátiti; Ač žebrák (chodec) syt, ale mošna nic (není, nesyta); Dobře bývá, když jsou vlci syti a kozy celé. Prov. Jg. Strany přísloví vz ještě: Chléb, Sedlák. — čeho. S. chleba. Št., BO. Syt býti drob- tóv. ZN. Sám nejsa nikdy syt chleba. Zk. 114. Dyť ty budeš muža syta, budeš třikrát za den bita. Sš. P. 706. Květy barev syté. Dch. S. lahodných věcí. Chč. 446. S. krve mučenníkóv. Kat. 3169. Syt Havel mouky, nechce otrubů. Mus. Syt jest rozkoši. Št. Vz ještě strany přísloví: Dotéci. — Přenes, čeho. Jsem toho syt (omrzelo mne to). D. - s čím. Sytu býti s učením (lépe: čeho). Ros. Ten je boháč spravedlivý, kdo je s málem sytý. Na Slov. Tč. — S. = plný, voll. V kyprých peřinách a sytých poduškách Bech. — čím. Hněvy nejsouc dobře syti. Žk. 136. Uzřel stoly přikryté jedením a pitím syté. St. skl. V. 41. (Mojžieše) jest Bóh krmil 40 dní na hoře slovy svými, jimiž byl jest sytějí, než by byl sě tělestně krmil. Hus II. 91. — S. — sytící, sättigend. Sytá ta krmě, tudíž se přejí (lání a domlouvání). Mus.