SytýSytý, z germ. sôtha, nněm. satt. Gb. H. ml. I. 394. —
čeho. (Srdce) nemóž syto býti zbožie nebo jiných věcí. Chč. m. s. III. 112. Byla víc bita, než chleba syta. Čejč. Hledík. —
čím: pastvou. Vrch. Rol. XVII.—XXII. 280. — S. =
plný. S. stůl. Chč. (Vlč. Lit. 175.).