Šabla, šablenka, šablička
Šabla, šablenka, šablička, y, f = šavle, der Säbel. Na Moravě a ve Siezsku a na Slov. Brt., Klš., Tč., Sd. Upadla mu šablička to svej milej do bočka; Jedú páni, jedú brněnskú silnicú, až sa jim šablenky na boku libocú; Něstaraj se tatíčku, na- hotuj mi šabličku; Podaj mně, má milá, šablu zrcadelnú, nech sa já podívám, jak mně líčka blednú; Sablu mu podala, honem uskočila, na jeho srdečku zradu ucítila; Z jednej strany leží z ocela š-ka, z druhej strany sedí jeho frajerenka; Můj koníčku hnědovraný, co si smutný neveselý? tlačí-li ťa zbroja moja, lebo šabla ocelová?; Starší sestra uslyšela, bratrovi koně sedlala, ta ' prostřední šablu dala, ta najmladší zapla- kala; S-ka mu zvoní; A vytáhni z pošvy šablu a zetni mi moju hlavu; Teče voda, teče, nemože protékat, mosí ju šohajek ša- blenkú prosekat; Šablička brúsená, to je moja žena, ona mia vyseká, keď mně bude třeba; Sablenkú hrká (drnká); Té šabličke vojanské, každé se hí bojí, ani jeden šo- hajek bez ní neobstojí; Šablička brúsená na obě dvě strany, ona mia vyseká z Uher do Moravy; Mám palášek, šablo, vysekám se snadno, kamarádi zhotíkali, jož je všecko darmo; Turek jede od Skalice, šabla se mu blýská, utíkéme všeci bratři, ať nás nepo- tříská. Sš. P. 85., 88., 107., 122., 173., 175., 282., 532., 550., 566., 570., 575., 579., 638., 685. (Té.). Vz Šavle.