Šachta
Šachta, y, f., gt. pl. šachet, z něm. der Schacht == slov. báně, jáma, rudní rov, die Grube. Pr. Vz Báně. V Polště také: sib; menší š. Nevycházející na den: šibík. S. jest otvor do horniště kolmo někdy též kloňmo hloubený, S. N., jehož průřez mívá nej- častěji podobu obdélníku, málo kdy čtve- rečnou, eliptickou n. kruhovitou. KP. III. 72. Š. výlezná a výhonná, hledací. Vz KP. III. 73., 66. Š. štyglovitá (rechter Seh.), lijovitá (flacher Schacht), tažná (Förder-;, stupná (Fahr-), Techn. II. 24., ležatá (na- kloněná, dle zapadání pramene hloubená, hledací (ku hledání ložisť nerostův užiteč- ných hloubená); stojací, kolmá (op. lijovitá, ležatá, vz Štygle), pomocná, začáteční stará; š-u zarážeti, tlouci, hloubiti, vytopiti, za- kryti, přikryti; š-u na uhlí prodělati. Zmrsk = š. přirozená vzniklá rozbortěním země; předrážky = šachty podální od š-ty nálezní, načež se štrekou spojuji. V š-ě jsou 3 od- dělení, jedno ku stoupání po řebřících (farty) a to slove: temnice, okno, stupni š,, lezna (Fahrschacht); druhé je k vytahování rud (vz Kybří) a slove tažní báň (Förder-); třetí k odstraňování vod a slove strojní báň (Kunst-) s čerpadly č. pumpami. Am. Schacht, der nicht zu Tage geht: nedoban, nadkopa, smrsk, hlubina, prokopá. Šm. Š-ty propůjčiti. Nar. o h. a k. Šachtu, zapěniti, den Schacht zuwerfen. Šm. — Š. peci = válcovitý vnitřek peci, der innere Raum eines Hochofens. Vys. — Š. = jáma. Š. na vodu, die Cisterne ; š. na mrtvoly == po- všechné hroby, das Gemein-, Massengrab. Nz. lk., Dch., Res. Neb oni tyto klamají a tito budú zklamáni a tak obojí do věčné šachty vpadnou. Hus II. 154. Šachtmistr, a, m., der Schachtmeister. D.