Šak
Šak = však. Na Mor., ve Slez., na Slov. Klš., Šd., Mšk. Trp to duše, trp jen se mnú, šak činilas také se mnú; Počkám já sedm let, š. nepomine svět; Nelekej se, paní má, šak to byla duše má; Trp, má milá, pokud můžeš, šak dlóho trpět nebudeš. Sš. P. 17., 87., 110., 113. Sak bych já ju nepřivřela, dybych tebe ráda měla; Ďyž ti bude máti láti, š. ty možeš se mnú vandrovati; Jdi koníčku, jdi ode mne, š. tě kdosi nafutruje, třebas moje frajerečka, co sem si vzal do srdečka; Nevěř, milá, nevěř, a š. nemáš komo; A š. tě k nám synečku černí ďasi nosí; Něch zabijú, š. som márný, něbudze mia plakač žádný. Sš. P. 123., 133., 174., 220., 289., 503. (Tč.). Vz Však. — Š. při- svědčuje, bejahend. Tož přiďte! Šak! Na Mor. Brt., Šd. Synečku, ráda pije! Mamičko, š. voděnko. Synečku, kořalenku. Mor. pís. Šd. — Šak tak, šak tak (volává kačer). Na Mor. Brt. Vz Opilý (II. 385 b.). - Šak, u, m., slovo (v)šak, das Aber. Pane, ten šak má hladký ocas! říkávají na mor. Drahansku tomu, kdož s provedením něčeho, práce atd. odkládá a kdykoli jej k tomu nabádáš anebo proto jemu výtku činíš, vezdy té chlácholí slovy : No, šak já to již udělám! Us. Hý. -- Š., a, m., osob. jm. Šd.