1. Šáliti
1. Šáliti, šal, .šále (íc), il, en, ení; sálí- vati, žalovati-—mámiti, podváděti, klamati, šiditi, blenden, täuschen, trügen, betrügen. V., Jg. — abs. Zvěř šálí (když po stopě se vrací a pak uskočí neb vybočí). Us. Sp. — co, koho: lidi, V., svět. Zlob. — koho čím. Kom., Br., Háj. Svou křivolakou opa- trností Boha i lidi šáliti myslili. Zyg. 8. koho žebrotou. Dh. - se v čem. V tom se šálí. Bern. — kde. Na rynku, koho môže, v čemkolvěk šaluje. Slov. Tč. — se. Žáden sa nemóže víc šáliti, jak kdo ludu chce sa zalúbiti. Slov. Tč.