Šarkan
Šarkan, a, m. Š. jest zosobněná bouře. Zobrazuje se podobou křídlatého draka, z jehož tlamy a nozder srší blesky. Ocasem šlehaje vše vůkol poráží. Na něm jezdí černokněžník uzdou jej veda. Kudy š. letí, tudy hrad (kamenec, ľadovec, chmel, chumel, krúpy, krupec) vše, eo jest pod nebem, zbije a zpustoší. Šuj. (Zát. Př. 36. Pozn. pod čarou. ) Š. je okřídlený, často tří- až třináctihlavý a víceocasý, křídla mívá obyčejně netopýří. Vz Nár. sbor. II. 60., 66. Šarkáni v podání lidovém. Vz Nár. sbor. II. 58. To je ako od š-na mäso (drahé). Mus. slov. III. 35.