Šaršoun, šaršún
Šaršoun, šaršún, u, m., zastr. = dlouhý meč, das Schlachtschwert, vom franz. charger, angreifen. Gl. 334., Kom. Orb. p. O původu vz Mz. 319. — V. — Š. = dělo. Ros. Snad z fr. charge de canon. Vz Švihovka. Das Stück, die Kanone. Ze š-nů šaršují. Ros. — Š. = ohnivá železná koule, die Bombe. Ne- přítel hází š-y do města. Ros.