Šart
Šart, u, m., zastr.; o původu vz Mz. 319. Dle Gl. 334. z něm. Scherf. Vz Kačenka. S-ty = plechy měděné, die Schärten. V. — Š. = malý peníz, šarapatka, babka, halíř, der Scherf, das Scherflein, Ort. Maje počet vydati z největšího i z nejmenšího až do posledního šartu. V. Dala dva š-ty měděná; Vdova chudičká obětujíc dva š-y viece než všichni jiní pustila jest v pomoc chrámu; By všecken svět měl a jednoho šarta neměl, i toho by žádal. Hus I. 419., 290., III. 186. (Tč.)., ZN. Nevyjdeš, doniž nenavrátíš po- sledního šartu. ZN. — Š. = bylina na žluto barvící, srpek, barvířské koření, serratula tinctoria, die Scharte, Reš.; žlutinka, reseda luteola, der Wau. D., Slb. 414. —- Š., ferule, ferula communis, das Gartenkraut. Ros.