Šat
Šat. Cf. Vlšk. 264., Zbrt. 31., 34., Mkl. Etym. 337. b. Š. zavázati na záušnice, vz toto. V sněžném šatě stály hory. Vrch. Kdo má nový š. ponejprv na sobě, toho za ucho tahají řkouce: Zdráv roztrhal! Mus. 1853. 472., Vck. Košile a jiné drobné šaty bílé (prádlo). Exc. Některé šátky (šaty) jim zjednal jako spodky, kabáty atd. Výb. II. 1445. Zachází s nim jako s hedvábným šátkem (jako s máslem); Má pěkné šaty, ale jen pro bubnování (málokdy je na sebe béře); Má nové šaty, ale bere je, když všemi (zvony) zvoní (jen ve veliké svátky). Us. Kšť. Dle šatu vítají, dle rozumu pro- vázejí. Us. Šd., Němc. Š. nedělá muže. Š. drahý bez mravů nesluší. Sb. uč. — Šatka na hlavu, polka, ručník, utěrák, podvijka, kus látky kolem hlavy ženské ovinovaný. Cf. Zbrt. Krj. I. 86., NZ. I. 179. nn.