Šatlava
Šatlava, y, f. O původu vz Mz, 320. — Š. = vezení, žalář, vazba, das Gefärigniss, Kastell, die Büttelei, Schliesserei, der Kerker. Ang. 9.- Ros. S. vězení pro sprosté a pod- dané; arrcst (vězení) pro městské osoby slove. Us. Některé k tomu i š-vou přinucovali. Cr. Š. vojenská. D. Do šatlavy někoho vsaditi, uvrci, vzíti, V., zavříti. Šych. Nenadávej, odvedou ti hubu do šatlavy. Vz Hana. C. Vz Tk. II. 550.