šč
šč. Za šf je z pravidla starší .šř: ščít — štít. Gb. H. ml. I. 512. — šč mění se v .šf: ščastný — šťastný, puščen -- puštěn; .šč drží se dialekt, v Doudl.: ščestí; ve vých. nářečích místy samo vládne. Vz Gb. H. ml. I. 521., 522. U Dačic a Telče mění se v šf: měšťan, štěstí; na mor. Krumlov, se nemění: měščan. Brt. D. II. 279., 210. — šč mění se v č: ščmel — čmel, dešč — deč, ščkáti — čkáti. Gb. H. ml. I. 512. Cf. Čpavý (3. dod.). — Ve Spišsku mění se v ść: eśće. Phľd. 1893. 433.; u Zábřehu v chč: jechče m. ješče etc. Brt. D. II. 131. O jeho změnách v jihozáp. Cech. vz Dšk. Jihč. I. 44.