Šenk, šeňk, u, šeneček
Šenk, šeňk, u, šeneček, čku, m., z něm. der Schenk - točení vína n-piva za peníze. Pivo na šenk bráti. Zlob. S-kem se živiti. Us. Šenk vinný. Břez. 170. Výsada, právo k šenku. — Š. = česnictví (úřad), das Mund- schenkamt. V. — Š. = hospoda, šenkovna, die Schenke. Har. Pójdem ze šenku do šenku. SI. ps. II. 5. 351. Iné panny v š-ku skáču a já smutná doma plaču; Ty piješ v palérně, ona pije v šenku; Když nerad pracujú, edém (jen) najrači po šenkách fech- tuju.'Sš. P. 440., 533., 654. (Tč.). -Š., a, m. — šenkýř, der Schenkwirth. V., Brikc. — Š. — češník, der Mundschenk. Br. S. naj- vyšší král. českého. Vz Vš. 570. Petra Ko- zlovce markrabina šenka. Půh. I. 131.