Šenkéřka, šenkýřka
Šenkéřka, šenkýřka, y, f., die Schenkin, Schenkwirthin. Obžaloval š-ku, že mu měšec s pěti zlatými noční věcí uřezala. NB. Tč. 148. Našel ho v Žiline u š-ky na víně. Sš. P. 177. Musím domů jíti, nemám na co píti, š-ka neznámá na zvírku nedává. Sš. P. 650. Když's pil, plať, s š-kou se nevaď. Vz Spra- vedlnost'. Vz Šenkýř. Jg., Lb.