ŠeptatiŠeptati. Šrc 141. —
abs. Děti šepcí. Št. Uč. 108. —
komu kam :
v ucho, Vrch., Výb. I. 612., Kyt., v sluch. Osv. Nyní vám ďábel
za ucho šepce. Hr. rk. 69. —
o čem. O milé příchodu srdce m
i šepce. Č. Kn. š 401. O lásce š. Mcha. Zdali o něm to šepcí. Št. N. 111.
—
s kým. Št. Kn. š. 102. —
čím. Zem kvítím šeptla. Hdk.—
jak. Vieru lehky sepčíc pějí. Št. Kn. š. 13.