Šero
Šero, vz Šerý. — Š., adc. a s übst. = temno, dunkel, grau. Ze šera modrý. V. — Š. — malé světlo, když den nastává nebo když k večeru počíná se tmíti, die Morgen-, Abenddämmerung. Jg. Již jest šero (tmi se). Us. Slunce se zatmělo, tak že na zemi šero bylo: šero býti chce. V. Vstáti za š-a. Us. Děiá se š. Rk. Vyšel ještě za šera. Us. Šd. Lesní šero, das Walddunkel. Uvidíš-li v tom šeru ? Dch. (3 má dcero, jakés šero tobě temní zrak. Sš. Srn. bs. 131. S tebou milo tančit od večera do šera a od šera v bílou zoru. Hdk. C. 279. Vyšli jsme za chladu a vrátili se za šera. Brt. S. 86.