Šetřiti
Šetřiti. Mkl. Etym. 337. b. — abs. Kdo šetří, má za tři. Us. Kšť., Bf., Bda. Šetříce (pozorujíce), co se děje. BR. II. 130. b. — čeho: spravnosti mluvnické, KB. 1., po- koje, Pal., mdlých, BR. II. 40., 523. b., práv duchovních. Krnd. 149. Kdo větrů šetří, nebude síti a kdo oblaků, nebude žíti. Us. — čeho kdy. Při vysvětlování písem sv. pilně toho šetříno býti má, jak . . BR. II. 76. b. — nač. Ale mnozí nechtie na to š. (dbáti), Krnd 5. Čím jsem na ně víc šetřil (je pozoroval). Kom. Lab. 47. — čeho proč. Pro dolíčení stálosti první víry ani sebe nešetří. Sš. II. 11. — na čem: na sobě. Hrts. — se. Šetřte se (hleďte se, pozorujte). BR. II. 179. a.