-ši
-ši m -š příp. 2. os. sg. praes Mus. 1896. 230. To prý je chybné, poněvadž stojí v N. zák. z r. 1466.: slyšíš-li a jinde jest omylem. V Arch. (vz -ši v Příspěvcích 403. ) má býti všude: -š-li. List. fil. 1898. 79., Gb. H. ml. III. 2. 12. — Adverbia komparatívná mají koncovku: -si na Hornoostravsku: něskorši, pomalši Lor. 68.