Šibal
Šibal, a, m. = chytrák, čtverák, der Schlau- kopf, Schalk. Štvaný šibal. D. Přípona -l?. Mkl. B. 96. — Š. = podvodník, der. Be- trüger, Gauner, Halunke. Starý š. V. Šibal chytrostí šálí neopatrné. Kom. K libosti mluviti, lísati se, chytrým šibalům náleží. Kom. Zloděj zloději a šibal š-lu neuškodí. Mus. Lotr šibalem podšitý. Aesop. To je pěkný š.! Us. Dch. To je šibal, jen co svět nese! U Kunv. Msk. Řečník š.,nepravý ža- lobník. V., Kom. — Jg. — Š., osob. jm. Tk. III. 202.