Šibati
Šibati, virga caedere. Vz Šf. III. 496 , Sb. sl. ps. II. 1. 142., Mkl. Etym. 339. b. — abs. Keď stromčok počína š. (hnáti, vy- rážeti). Slov. ZObz. XXIV. 115. — kam. Keď mu zima bude, šibne do doliny. Vz Čečina. Sl. sp. 59. Vietor šibe sňah do očí. Zátur. — koho čím. Koně bičom. Koll. Ocasem lev sám sebe šibe. Koll. IV. 153. — jak. Koně ostro š. Sl. ps. 380. — kudy. Zajac šibal (uhaněl) hore vrchom. Rr. Sb. — odkud. Hlavy (dračí), z kto- rých strašne plameň šibal. Dbš. Sl. pov. I. 5.