Šibenice
Šibenice. Cf. Mkl. Etym. 339. b., Sdl. Hr. V. 68., Tk. VII. 259., 321. Má vypá- lenou š-ci pod pupkem = jest ze svobod- nického rodu. Tak převzdívají obyvatelé okolních dědin občanům v Studené u Dol- ních Kralovic bývalým to svobodníkům. Vlchř. Uřezaný od š-ce (= ničema, šibenič- ník; nadávka). Us. Kšť. Když kakés pod š-ci korenie ryjí. Št. Kn. š. 8. Proč na mnohých místech nechtěli dovoliti, aby na jejich š-cích cizince věšeli. Vz Sbtk. Krat. h. 296. O plzeňské š-ci. Vz ib. 273.-275. Dobrý člověk se neleká, když š-ci vidí. Šd. Kdo jinému od šibenice pomáhá, sám sobě na ni dopomáhá. Plác. — Š. Š-ce přeska- kovati, (hra). Vz Km. 1887 312., Brt. Dt. 193., Šibřinek (dod.). — Š. na pušce, Hahn- bogen. Ssk. — Š. ve zvonu, na níž srdce zavěšeno. Us. Rjšk. — Š. = vrch u Zbra- slavic, pole u Zlína. Pk. Šibeničár, a, m. = šibenec. Slov. Bern.