1. Šik
1. Šik, u, m., ze středoněm. schic, conve- nientia, slušnosť, způsob; zajisté značilo též řád, pořádek. Mz. 322. Š. = řád, spořádání, pořádek, správa, V.; zvláště řád vojenský, die Ordnung, das Glied, die Schlachtord- nung, Truppenstellung, Š. čelní, die Stirn- linie, boční, die Flankenlinie. Š. řaditi. Dch. Čtverhraný š. vojska; ve šiku postaviti; svůj š. opustiti; něčí š. rozraziti; š. bitevní. V. Vojsko do šiku staviti. Ros. Do šiku se stavati. Zlob. Do šiku vojáky uvésti, Jel., vstoupiti. D. Ve svém šiku státi. V. Š. přední, zadní. D. Ze šiku svého vystoupiti. Troj. Š. vojenský Řekův: klínový, nůžkový, po- délný, čtvercový. Rf. A on vždy v šiku bojovném táhl dále. Pal. D. 3. 2. 131. Š-em táhli pět dní proti nim. Let. Vz Voj. — Š. v tělocviku: původní, obrácený (nerušený, rušený v četách, rušený ve četách i v čle- nech, rušený v četách i ve členech a dvojí- cích). Tš. Vz KP. I. 430. - Š. = houf, zá- stup, der Haufen. V., Kom. V prvním houfu bude Luciper, v jeho šiku budou všickni pyšní. Lom. Pých. 235. Hvězdy pak svítí v šiku svém. Br. Bůh kazil jim šiky. Čr. Zmátli mu šiky (toho i onoho se chytá; cf. Neví, kolik kur doma; Z brku vyražený; Vz Nesnáze). Jg.. Č., Čr. — Š. = úmysl, der Plan, das Koncept. Ten jeho š. se pro- nesl. Karyon. — Š. = slušnosť (zastr.), die Schicklichkeit. To není šik. Papr.