Šinouti. Šf
Šinouti. Šf. III. 498. — se kam: v cho- deb stín, Osv., v před. Vrch. — se kudy. Tmou se šinul hustší mrak. Kká. — jak. Den za dnem se zvolna šine. Vrch. — kým. Ptáček křídloma šinul. Hdk. Zav. V Moravě pak zpět (opak) sú sebú š-li urození (od katolictví odpadli). Arch. VIII. 338. — co odkud. Caesura konce stop od sebe šine. Dk.