Šíp
Šíp, u, m., šípa, šipka, y, ť. střelit, kluk. hůlčička hrotem ostrým opatřená a obyčejně opeřená, která se vypouští z luku nebo z kuše, der Pfeil, Bolzen. S. N., Jg., V., Ž. wit. Š. vystřelený: zástřel, zástřela, zá- střelek; š. fičící, svišť. Šm. Jedovatým šípem někoho postřeliti; toul, v némž šípy cho- vají; peří n. opeření šípu; vlaský šíp = jed. V. Š. ohnivý byl mezi špičkou a tupým koncem obalen hořlavou látkou a látka ta byla pak ovinuta plátěnými ostřižky. Takto připravený šíp vložen byl do smůly a siry, aby jimi hodně nasákl. Šíp takto nasáklý byl zapálen, do houfnice zastrčen a vy- střelen. Užívali ho k zapalování tvrzí, der Feuerpfeil. Hrš. Km. II. n. b. 120. Š. hro- mový (kamenné náčiní prvotného člověka), der Donnerpfeil. Dch. Protož jakoby bláz- nivý bojovník byl, který by přielbice ne- chtěl vzieti na se v hrozném boji, aneb ote- vřel nánosek (Visier) bez potřeby, ano všudy šípy letie; Již tě tvým šípem zastřelím. Hus I. 178., III. 117. Ze srdce jí šípy rostou (hněvá se krutě). Slov. Dožene jako šíp. Vz Odhodlaný. Lb. Š-y stříleti, D., někoho zastřeliti, Ros., na někoho Házeti. Kram. Š. ohnivý. Mus. Rána od šípa. Ras. Š-y k ně- komu stříleti. Dal. Dostati vlaského šípu, umříti po vlaském šípu (otrávenu býti). Vz Otráviti. Č. Vypadneť ti š. z ořecha (lekneš se, až na tebe nenadále přijdu. Vz Vyhrůžka). Č, Lb. Hází sebou jako šíp (je obratný). Ros. Z cizího toulu šípy bráti. Kron. Bart. Z motovidla nebude šíp. Mus. Konopným šípem někoho zastřeliti (oběsiti). Mus. — S. = oštěp, die Lanze, iaculum. Z. wit. — Š., na Slov. a na Mor. = šípek, der Hage- buttenstrauch und Frucht Bern., Slb. 495. — Š., a, m., osobní jm. Š. z Branice, Vz S. N.