Šípek
Šípek, pku, m. = keř růže nesoucí, rosa, der Rosenstrauch. Druhy: a) šípek zahradní (mrhelec), rosa villosa, die grosse Hagebutten- rose ; opak: planá růže, a to b) š. vinný, rosa eglanteria, die Weinrose, c) bílý, r. alba, die weisse Feldrose, d) žlutý, r. lutea, die gelbe Feldrose, e) psí šípek, r. canina, die wilde o. Hundsrose, f) šipinka. Jg. Cf. Schd. IL 307., Öl. 43., Kk. 250., Ol. Kv. 360. Š. lysý, r. glabrescens, pyritý, r. mollis. FB. 98., Rstp. 506. Š. voňavý. S. tresce hlohyni (oba holí, jeden jako druhý). Ros., Jg. Na kmeny šípkové štěpují se růže ušlechtěné. Schd. II. 307. Na š. s ní (pryč s ní)! Štol. Jdi k šípku (k rasu, ano u šípků dře ras zdechliny)! Vz Kletba. Jg., Č. — Š. = ovoce téhož křoví, mrhelec, dužnatý plod některých druhů divokých růží, die Hagebutte. Us. Vz S. N. Š. jedí lidé proti kameni. Vz S. N..