Šípek
Šípek. Mkl. Etym. 340. a, Mllr. 89., Byl. 15. stol., Sbtk. Rostl. 187., Spál (dod.). V poli šipka není š.; Š. hlohyni tresce. Bž. exc. — S. = ovoce. Nebude šípky zobať (nedožije se podzimku). Rr. Sb. Cf. Šípinka. (dod.). — Š., pka, m., os. jm. Mus, 1884. 445., Arch. VIII. 120.