1. Šír, šir, šur
1. Šír, šir, šur, a, m. = švakr, vlastní bratr ženin, der Bruder der Frau, sororius. Cf. kroat. šura, šurjak, slov. šurjak, srb. šura, šurak, šurjak = ženin bratr, rus. šurin?. Gl. 335. Manželstvo z nepřátel přátely činí, že budú sobě zeťové, šiřé, svaci, nevěsty. Št. N. 38., 19. Ješto sú nebyli sobě v rodě, ti sobě budú šiří, svésti. St. Kn. š. 90. Ten list jeho šiří u něho položil. Půh. brn. 1406. Gl. 335. A v tom volení otce se synem, ani bratr s bratrem, ani tesť s zetěm, ani širé se svakem mají spolu býti v úřadu přísež- ných. CJB. 279 Vz Šiří.