Šířiti
Šířiti, šiř, šíře (íc), il, en, ení; šlřívati = širším činiti, breiton, ausbreiten, erweitern. Jg. — co: řeč. Bibl. Ať mnoho řeči neší- řím. Eus. Š. hrnec (na kruhu baniti, roz- háněti). Us. Dch. Nechci toho š., poněvadž i patrné jest. Žer. — co komu. Sláva srdce mu šíří. Dhn. — co, se čím: kov tlučením š. D. Něco řečí. V. Š. se radostí. Troj. Š. učení mečem a ohněm, Us., osvětu školami. Os. — (se) o čem. Šf., Dch. Šířil jste se o purismu slovném. Kos. Ol. I. 100. Udá- lost', o níž tuto Lukáš se šíří. Sš. L. 82. Nebudu zde o tom š. Har. O tom se nechci déle š. Ml. —- se. Když jest viděla cierkev židovská, ano sě čtenie po všem světě káže a křest sě šíří. Hus III. 80. — co kdy. Na krátkou dobu sice Galatia pod Amyntem hranice své šířila tak, že . . . Sš. II. 3. - co, se kde. Obyvatelé v městě se šířili. Zlob. Něco ve své řeči š. Štěstí.