Škeřiti
Škeřiti, il, en, ení, škeřívati, aufthun, fletschen. Na Moravě ščuřiti (ščurati). Us. Hý. — co: ústa, Bj., zuby. Us. Tč. — čím. Zubami škeří (šklebí se). Klda. 296. Nesem babu v koši, smrť nas o ňu prosi. Už Mařena leži a zubama škeři. Sš. P. 770. — čím nač. Psi na sebe čeří zubami. Mor. Tč. — se = rozpukávati se, sich aufreissen; hubu roztahovati buď pláčem buš smíchem, grei- nen, das Maul fletschen. Jg., ZN. Co se škeříš (proč plačeš)? Us. Radši chce se bláznem zdáti než mudrovati a š. se. Jel. Enc. m. 72. — se na koho. Leg. — se s kým = škádliti se, necken. U Opav. Klš.