Šklubati
Šklubati, škubati, šklubám, škubám, šklubu a škubu (na Slov. skubati), al, án, ání; šklubnouti, škubnouti, škubni a škub, bnul a bl, ut, utí; šklubávati, škubávati. Vz Mazati. — Š. = peří z ptáka trhati, pflücken, rupfen; i něco jiného drobného otr- hávati, rupfen, pflücken; štípati, zwicken, zwacken, rupfen; na cti, na jmění atd. ubli- žovati, haněti, týrati, zwacken. Jg. — abs. Škubaj = pas se (říkají dobytku). Slez. Tč. — co, koho: husu, D., Sš. P. 422., peří, Us. Tč., slepici zabitou, Us., květ rů- žový, Ros. chmel, Kom., trávu. V. Neškub ptáka, až ho lapíš. Ne toho pták, kdo ho škube, než kdo ho jí. Ros. Přeletěl ptaček přes Javorníček, škubal mech; komu to ptačku? tobě vojačku na pelech; K dubu, Janíčku, k dubu, tam já travičku škubu. Sš. P. 592., 782. Turek pohan křesťanstvo šklubal. Dač. I. 153. On ho šklube (štípá). Š. někoho (utrhati mu na cti atd., týrant jej). Kom. Holič lazebníka drbe, čert ďábli škube. Prov. — co komu odkud. Vlasy s hlavy si š. Pass. Paruku s hlavy někoma škubati. Er. P. 372. — koho za co: za vlasy. V. Zdechlého lva za bradu škubati. Č. — kým. Vřed jím škube. Mor. Šd. — koho kde. Škube mě to v noze. Šd. — co na čem. Rk.