Škoda
Škoda. Cf. Mkl. Etym. 340. b., Cur. jur. IV. 3. 1. 432., 433., IV. 3. 2.446., Zř. zem. Jir. 121., 473, 699. Žaloba ze škod. Výb. I. 984., 986. Š-dy útratní a jiné urukovati. Zř. zem. Jir. ib. Nepotká nás žádná š. Kol. ván. 171. Našli jsme je na svých š-dách (když nám š-du činili). Osv. Š-du si nahra- diti. Us. Dch. Mnohé škody nesl a vzal. 1532. Mus. Juda na svou škodu zradil Boha. Výb. II. 3. Š-du popříti. Kn. rož. Kdo roz- kazuje š-du činiti, ten platí a ne ten, kdo ji činí. Cor. jur. IV. 3. 1. 394. Taková dobrovolná služba tomu na žádnou š-du a ujmu býti nemá. 1595. Š-du někomu uči- niti; Š. se mu stala; Bůh na tom š-dy ne- trpí ; Na tom nenabytnou š-du mají. BR. II. 40. b., 38. a., 61. b. Kdo utrpěl š-du, ne- ujde posměchu. Pal. Rdh. III. 184. Hleď Čechův na se nedrážditi, kdo chceš š-dy, hanby ujíti. Výb. II. 310. Dostúpím' všie škody; Ač i s škodú, však tam jeti. Alx. Kde příliš mnoho, š. je z toho. Dch. Napij se vody, neuděláš kapse š-dy; Z každé š-dy má někdo užitek. Us. Brt. Kdo želí malé výlohy, pozděj se učí ze škody. Tč. Z cizie š-dy nečiň sobě utěšenie. Výb. II. 937. Dobrý rozum po škodě, lepší před š-dou. Kmp. Gr. 141.—čeho. Je ho tam š., jako fialy na rumišti. Šml. Š. toho, čo pes uchytí. Slov. Rr. MBš. Čas ubíhá jako voda, každej chvíle věčná š. Us. Šd. — od čeho Š-dy od mrazů, Frostschäden. Dch. — s inft. Š. ho veru ešte v tej zemi hníť. Phľd. VII. 121. Mor. Šd. Ach ptáčku, š. ťa létať. Čes. mor. ps. 146. — oč. Š. o tu krásu. Koll. Zp. I. 36. — Š. = rána, bolák. Má velikou š-du na oku a nemohu to zhojiti. Čern. Zuz. 283. Š. že. Š. že ste tak starý a ta- kové hlúpoty vyváďáte! Š. že o tom věděl a nebránil tom. Brt. D. 176. — Š., y, m., os. jm. Š. Jak. (Počátecký), řed. gymn. v Přerově. 1835., † 1885. Cf. Tf. H. 1. 146., 181. — Š. Jan Kar., katecheta hlavní školy v Praze, 1810.-1876. Cf. Tf. H. 1. 186., 198., 199., 200., Rk. Sl., Back. Př. 140., Jg. H. 1. 634., Slavín IV 2 248. (seš. 29.). Ži- vot a působení Jana K. Š-dy. Napsal V. Kredba. — Š. Mart., † 1532. Vz Výb. II. 1393.—1394.— Š. Ant. Šb. Dj. ř. 293., Bačk. Př. 170. — Š. Jos. rytíř, 1805.—1881., dr., slavný lékař. Vz Rk. Sl., S N.