Škraloup
Škraloup (zastr. skraloup), u, škralou- pek, pku, škraloupeček, čku. m. == hustá mázdra na něčem vařeném n. smaženém a jinde, die Rinde, Kruste, der Schorf, Ranft, die Haut;. Vz Škrabán, Škradlúp, Škralúp. Škraloup vedlé skraloup. Srbsky skorup, Sahne, f., slovan. skralub, škralub, cremor.
Staroslovansky skora, hora, a příp. -up?.
Cf. polsky kožuch na mléce. Mkl. B. 213.
S. na mléce, na smetaně, na kaši, na vodě
(tenký led, die Eiskruste, die Eisschichte,
š. sněhový, der Schneehorst, Dch.) v hrnci
(přívara, přívarek, die Schwarte). Š. z hrnce
vyškrabati, vydrhnouti. Š. na ráně: strup,
die Narbe, Rufe, der Ruf. Rána dostává š.
(celí se). Jg. Pecní š., der Ofenbruch. Miner.
Š. na poli po dešti: Mra, kožich. Šp. — Š.= chrásty na hlavách detských, na čele, der Kopf-, Wachsgrind. Sal — Š. = úhona, skvrna, der Schandfleck. S. si udělala. S. si přivěsiti. V. Má on na sobě veliký š. Ros. Každý má své š-y. Č. M. 283. Ujel maje ten š. na sobě. Bart. 134. Ten š. při vás na věky zůstane. Koule. Aniž jest bez škralúpu t. bez poskvrny tovaryství tajem- ného ten, jenž . . . .; A kupec i prodavač i přímluvce š-pem pohaněnie buďte pora- ženi. Hus I. 470., III. 235. — Š-pek, pka, m.= kdo rád škraloupy jídá, der Schwarten- liebhaber. Ros. Škraloupovatý, -vitý, rindig, krustig. S. vřed, das Scharfgeschwür. Jg.