Škrob
Škrob (zastr. škrob), u, škrobek, bku, škrobeček, ečku, m., z němec. Kraftmehl (s-krob); das Stärkmehl: C12 H10 O12. Šfk., D. Š. lep z mouky ku stužování prádla atd. D., V. Š-bem něco škrobiti. Kom. J. 581. Š. modrý, Tabl. lid., bramborový, pšeničný, Us., bílý, jodovaný, lazulkový n. s lazulkou, Kh., palmový, škrob rostlin složnokvětých (inulin), lichenový, euglenový, Šfk. 553., lišejníkový, obecný, omanový. Rst. 8., 9., 30. Škrob lesklý, Dch., knihařský, rýžový, z divokých kaštanů. Us. Škrob dělati, vy- ráběti. Škrob, vaří-li se na husto, bleptá. Dch. Vz S. N. a v Šfk. 550. a násl.,Kk. 10., 113., 135., Prm. III. čís. 15. - S. = země suchoparná, břidličná a kamenitá, dürrer, steinichter Ort. Cf. Škrobot, Skro- botina. Má pole na škrobu. Ros. — Š., a, rn. = lakomec, der Geizhals, Schmutzhammel. Ty škrobe! To je škrob! — Š. = nehoda, škoda, (hlavně se tak říká, když se něco zláme). To je škrob! U Rychn. a Žamber. Dbv.