Škřek
Škřek, u, m., vz Skřek. Škrek vypustiti. Št. N. 263. Podobnými škřeky i němá tvár sa ozývá. Ht. Sl. ml. 156. — Š. na Mor. == křeč, der Krampf. D. — Š = vejce pod slepicí nepodařilé, sáprtek, stinkendes Ei. Puch. — Š. — rod supí, falco aesalon, der Schmerl. D., Jg.