Šlahoun
Šlahoun, u, m. = část vrat spojující lokte (svlaky). Čes. 1. VIII. 205. — Š. = Šikmé dřevo spojující ve stodole krov. Hoř. 287. — S. = vyoraná brázda v poli, po niž voda stéká. U Křenovic. Vchř. — S., nadávka. Ty šla- houne neostřižený. Nár. list. 1900. 163. odp.