Šlak
Šlak, u, m., z něm. Schlag, vz více v Mz. 326. — Š. = udeření hromu, hrom, der Donner- schlag. — Š. = způsob, der Schlag, die Art. Br. — Š., mrtvice, porazení údu, der Schlag- fluss, Schlag. Š-em raněný, poražený. V. Š. ho trefil. D. Voda pro šlak. D. Šlakem poražen jsa stonati počal. V. Mrtvice a šlaku předchůdcem praví býti křeč. Kom. J. 313. — Š. = šlaky, šlakové — okuje, der Eisen schlag. Š. hutnické (pěna od kovů). V. — Š. — stopa šlapěje, die Spur, der Fussstapfen. Na š. otce svého nastoupiti; Nekráčeti š-em otce svého. V. Po š-u jíti. Bylo v sněhu š-y znáti. Jel. Ani š-u po něm nezůstalo. Plk. Kamž i Čechové táhli šlakem jejich až do předměstí. Pal. III. 2. 105. A když Ce- chové vtrhli na jich šlak, táhli jich šlakem až blíž k Lipsku. Let. 79. — Š. — okolek, die Rennbahn. Š. žentouru. Šp. — Š. der Steppenweg. Nz. — Š. = jméno, účty, dobré n. zlé, der Name, die Rechnung. On tam šel na svůj š. Obchod na syůj š. vésti. Us. Něco na cizí š. dělati. Us. C. Udělal to na jeho šlak. Us. Sk. A že se nadějí, že by to žádný jiný neučinil než Blažková na jich šlak. NB. Tč. 86. — Š. = výmol v cestě, prohlubeň cesty, die Schlucht. Úvazl v š-u. Více než rokle a š-u najhoršieho se vy- střiehaj. Vš. Knihy božských písem, chval božích a jiné znamenité do bláta, do šlaků pod kola vozů metali, sekali, pálili. Bls. 55. — Š. = okrajek, konec sukna, das Tuch- ende, die Leiste, die Sohlleiste, der Rand- streif, das Sohlband. Jg. Chlupy k š-ům. Us. Kdož by učinil na postavě šlak lepší vlny než vešken postav? Sedl. Rychn. 7. — Š. = svlačec, rostl. Us. u Strážnice. Jaku- bíček. — Š., a, m. = kozel, ďas, běs, der Geier, Teucker, Henker. Jg. Jdi k š-u! Jdi ke všem š-kům! Toť jest v tom šlak! Toť by v tom byl š. zašitý. Plk. Kýho šlaka! Us. Dch. Šlak tě poraz! U Jilemnice. Ktk. U všech šlaků! Je to, že by člověka šlak vzal. Dch. To by musil š. v tom býti. Us. Kal. Snědl šlaka opeřeného. Vz Chlubivý. Lb.