Šle, e selka
Šle, e selka, y, f.; šle, pl. — chomout s prostraňky, das Kummet nebst dem Ge- schirre, das Hinterzeug am Kummet, die Geschirrriemen, das Pferdegeschirr. V., Kom. V jedněch šlech býti (v stejných poměrech). Závisť se lstí v jedněch šlech jede, in Ge- meinschaft. Plk. Vzali mu šle. Pč. 51. Vz Mz. 327. - Š.= kázeň, řád, die Zucht, Ord- nung. Nechce se mu do šlí; nerád ve šlech kráčí. Ros. — Š. = kšandy, die Hosenträger. Us. Jg. Husar, který na místo koně má dvě říčice, z předu jednu, ze zadu zdruhú, šlema k tělu připevněné. Sš, P. 732. — Š. = oděv, die Kleidung. Š., jež biskup na sobě, kdy mši slúží, mievá. Hus I. 420.