Šlechta
Šlechta. Mkl. Etym. 341. a., Sl. sbor. 1884. 517., Šf. Strž. 413., 414. Š. = plémě. Chrt dobré š-ty. Dvor. — Š. = šlechetství. Š. sě vždy ke čsti lučí. Alx. V š-tě bude porušenie. Alx. V. v. 248. (HP. 6.). — Š. = vnitřní cena. Š. ducha. Dch. Krev Kristova kráse a šlechtě duše nedá hynouti. Sš. J. 115. — Št. Kn. š. 173.10. — Š = šlechtici. Š. úřednická, rodová. Šmb. Š. česká. Ukaz. 38. Š. v městech. Sdl. Hr. III. 277.-279. Měšťané a š. v 15. a 16. stol. Vz Wtr. Obr. 95. nn. — Š. = slichta, 2. Ta polévka je jako š. Mor. Bkř. — Š. = šléda, plochý kámen. Na mor. Slov. Brt. D. 275. — Š., y, m., os. jm. D. ol. IX 279. Š. Mik. z Valdšteina. Výb. II. 385. Jan Š. ze Vše- hrd. Mns. 1879. 441., Pyp. K. II. 338., 340., Sbn. 693. — Dr. Ant. S. Slavín. Seš. 28.