Šlechta, y
Šlechta, y, f., ne od lech (Šf. Strž. 753. a H. Jir. Slov. pr. I. 73., ani z lécha = rolí, Pal. Dj. I. 1. 189.), nýbrž z něm.: das Ge- schlecht, der Adel. Mkl. Ze starněm. slahta, slachte (genus), strfris. slacht genus. Mz. 82. S Mz. shoduje se Bd. v Gl. 336. Aus lech wurde lechta und dann durch Wurzelvor- schlag šlechta gebildet; aber lechta ist nicht nachweisbar. Weil š. aus dem deutschen stammt, deshalb findet man es in allen Be- deutungen wie im Deutschen. — Š. = plémě, pokolení, ku kterému kdo rodem náleží, které udatností, bohatstvím atd. znamenité jest, das Geschlecht, die Familie, das Haus, ade- liges Geschlecht. St, skl. II. 211. Š-ta jest souhrn osob ve společnosti státní, povýše- ných tituly a výsadami nad ostatní lid. — Š.= pokolení, rod, způsob, das Geschlecht,
die Gattung. Zelina téhož pokolení n. š-ty.
Čern. Dřevo, které té š-ty jest. Gl. 336. — Š. = každé hovado, od něhož mladé chovají (plemenné, plemenice), das Zuchtthier. Reš. — Š = urozenosť, šlechetství, der Adel, Adelstand. V., BO. Staré zbožie činí novou šlechtu (vážnost rodičů na děti přechází). Vz Rodiče. Prov. Jg., Lb. Ostaralé stříbro šlechtu činí; chudoba šlechtu chlapstvem viní. Dal. Neb jest na tobě šlechtu znáti. Pass. mus. 319. Neb nejvěčšie šlechta tu je, kdež smysl nravy (mravy) okrašluje. Alx. 1097. Mus. — Š. = vnitřní cena, der innere Werth. Služte Bohu podlé šlechty vašich otcóv. BO. šlechtu jejie slaví. BO. Kúpě věci de š-ty její, dle váhy n. míry a dle dobroty. Št. — Š. = šlechtic, der Adelige, šlechtička, die Adelige. V. — Š = šlechtici, der Adel. Česká š. Us. Š. česká vyšší: páni (barones), nižší: rytíři a vládykoyé (milites et nobiles). Vz 8. N., Šlechtic. Š. národní, der Nationaladel. Šd. Š-ta buď šlechetná, noblesse oblige. Dch. Š-ta vojenská, nová, drobná (vz Šlechták. Kobylkář, Šlechtík). Dch. — Š., y, m., osob. jm. Pal. Vz Tk. V. 159., Tf. H. 1. 42., S. N. — Š. = ploský kámen, deska kamenná. Na mor. Zlínsku. Brt.