Šlechtic
Šlechtic, e, m. = jeden ze šlechty, uro- zený, ein Adeliger, Edler. BO., Ž. wit. 149. 8. Od šlechta, vz -ic, Šlechta. Příp. -itj?,. Mkl. B. 200. Že v Benátkách toliko šlech- ticové a ti, jenž jsou ze stavu panského, rytířského... V. Pol. 541. Ten se š-em čte, jehož otec jměl střiebra mnoho. Dal. 70. Učiniti někoho š-ticem (propůjčiti někomu šlechtictví. Vz Stav.). Z chlapóv šlechtici bývajú a šlechtici syny chlapy jmievajú. Dal. 70., Rb. Strany jmen š-cův vz z. — Š. = pán, magnifice nobilis, baro, ein Mit- glied des Herrenstandes (ve starší době). Aby š-ci a páni nižší — quod barones? et nobiles inferiores. Arch. III. 88. Si autem minus nobilis sive vládyka alium magnifice nobilem i. e. šlechticonem citaverit (Ord. jur. t, §. 34., 44.). Gl. 336.