Šlechtiti
Šlechtiti, il, ěn, ění; šlechtívati = zda- řilým, mravným činiti, adeln, veredeln; ozdo- bovati, okrašlovati, zieren, schmücken. Jg. — co, koho. Láska šlechtí každého člověka. Ryt. kř. Roucho šlechtí člověka. V. Kapu- sta hlas šlechtí. Jád. Š. ovce. Na Slov. Úmysl šlechtí jednáni. Us. Ctnost! a stud šlechtí kaž- dou ženu. Reš. Srdce šlechtí člověka. Dch. — co čím. Š. řeči hnutím (mit Geberden). Kom. J. 751. Stromy štěpováním šlechtiti. — co z čeho. To oči šlechtí z horkosti (opra- vuje) D. — se. Dítky se šlechtí a daří. V. Komu se včely šlechtí (daří) a ženy mrou, bývá bohat (žertem se říká). Ros. Šlechtí se co řemen vůhni (v ohni = prospívá ze zlého v horší). Jg. Husy se šlechtily (da- řily). Klda. 179. — se, kde, čím. Zlato v ohni, ohněm se šlechtí. Us. (Ctnosti) po- korú se šlechtí. Hus. III. 78. — se po kom. Žena po muži se šlechtí (wird adelig), ale muž po ženě nic. Vš. Děti po otci se šlechtí a ne po mateři. Vš. V. 16., lib. — se komu. Jaksi se: mu to nešlechtí (nedaří). U Rychn. sk. Vře se mu šlechtí, nač se jen koukne. Us. Kšá.