2. Šlem
2. Šlem, u, m., z něm. der Schleim, na povrchu usazená špína n. nečistota zvl. slz- kosí na něčem, vz Osliz. S. na jazyku, hlen. Rudnatá usazenina. Vz S. N. — Š. = vodo- krevnosť, bílá n. vodnatá krev, der Schleim, Flttss. Kom. J. 272. — Š = bahno, kal Vyvážejí z louže š. Us. u Plz. Prk.