Šmika, y, f., šp. z
Šmika, y, f., šp. z něm. die Schmiege = uhel kosý; nástroj ku měření kososti. O pů- vodu vz Mz. 309. — Š. = sika, příč, die Quere. Obrátil se ve šmiku (= v jinou stranu). Bart. Udělám čtyři š-ky a bude pole urov- nané. Hvl. exc. Šmikou vláčeti. Vaň. Kukla ve šmiku se jim obrátila a k ničemuž se jim nehodila. Bart. — Š. v horn. = střih, střikování, der Schnitt, die schlechte Bahn Hř. — Š. = kudla. Us. Všk.