Šňorek, šnorek
Šňorek, šnorek, rku, m. = křivá, za- pletená čára, der Schnörkel. Hrboly u zubů vyskytují se jako š-ky, líštky nebo hřbítky. Ssav. 79. O původu vz Mz. 829. — Š. = místo nezorané mezi 2 brázdami, der Rein. Reš. Když bývá sucho, odorávají se dvě krajní brázdy a na ty se zrno rozsévá a potom teprv se ostatní, jež šnorek slovou, přiorávají; a to jmenují na šnorky síti nebo na morky zaorávati. Když jest tuze sucho, tedy se nejprv rozsívá a potom teprv se orá, což vůbec zaorávati jmenují. Us. Jg. — Š. v rostl. = žebírko více n. méně vyvstá- vající, po dél na zádech plodův, obzvláště nažek rostlin okoličnatých, jugum, die Riefe, Rippe. Má-li plod patero šnorků, jmenuje se prostřední hřbetním, jugum carinale, die Kielriefe; obak vedlejší jeden prostředním, intermedia; které dohromady slovou zadové, juga dorsalia, ostatní dva kraje bližší krajní, juga marginália, die Seitenriefen. Tyto se zovou hlavními, primaria, die Hauptriefen, aby od vedlejších mezi nimi položených se rozeznaly, jichž čtvero bývá na každé nažce mezi šnorkem hřbetním a prostředním, š. vedlejší vnitřní, jugum secundarium interius a š-ky vedlejší vněšné, jugum secundarium exterius, mezi š-kem prostředním a krajním. Rst. 150., 503.