1. Šot
1. Šot, šost, a, šotýř a šostýř, e, m., zastaralé — obchodník podomní. Ros. Der ! fremde, herumziehende Kaufmann, auch im Deutschen der Schotte genannt: Šotové, Niderlanti, Vlaši a jiných národův obchod- níci (rkp. 1571.). O kupce a šoty, kteří ja- kékoli handle z jiných zemí ku sněmům a soudům se sjíždějíce provozují, na jarmar- cích prodávají a v zemi této usedlí nejsou, aby každý z nich z krámu svého jednou v roce na dva terminy po 3 zl. dávali. Sn. p. kn. 1584. f. 63. Šotové a kupci přes- polní. Ib. f. 82. Jakož jsou kupci a šoti přespolní na stavy vznesli, že jim k nema- lému jich soužení kupci zdejší olomoučtí při sněmu a soudu jejich kupeckých orkaufů prodávati zbraňují, aby přespolní kupci i Šoti, též i domácí volné při soudech a sněmích své krámské věci a orkaufy svo- bodně prodávati mohli. Ib. 264. Da aber diese herumziehenden Kaufleute die Leute übervortheilten, bedeutet šot auch einea Be- trüger, Schwindler. Kterak by někteří Šo- tové, Niderlanti, Vlaši i jiných národův ob- chodníci s nehodným a nevycleným zbožím po městečkách choditi a tím zbožím lidi chudé, sprosté, sedlské podvozujíc proda- vati měli. Rkp. 1571. (Gl. 338.). Š. posud na Mor. = šibal, šejdíř. Brt., Bkř., Sd.